Genderové nerovnosti 25 let od Pekingské akční platformy přetrvávají 

Social Watch Česká republika vydává u příležitosti Mezinárodního dne rovnosti žen a mužů monitorovací zprávu ke genderové rovnosti, která reflektuje situaci v tématech ženy a chudoba, ženy a (ne)placená péče, násilí na ženách a ženy v rozhodovacích pozicích. „Publikace mimo jiné poukazuje i na genderové souvislosti pandemie COVID-19, např. na genderově nevyvážené složení Národní ekonomické rady vlády znovuobnovené pro řešení koronavirové krize, na vyplácení ošetřovného či na situaci kolem feminizovaných profesí spojených s péčí.“ komentuje zaměření publikace editorka z české koalice Social Watch Markéta Kos Mottlová.

S ohledem na typy domácností a demografické skupiny jsou mezi chudými nepoměrně vysoce zastoupeny samoživitelky a osaměle žijící seniorky a senioři. Zálohované výživné, které má být hlavním nástrojem pro zlepšení života neúplných rodin, doprovází několik problematických aspektů, mezi které patří podmínka, že dávka by neměla být vyplácena, pokud se v exekučním řízení ukáže výživné jako nevymahatelné, což ponechá bez pomoci ty nejohroženější rodiny. Problémy českého sociálního systému a koncepčního řešení problémů chudých či ohrožených rodin se projevily v době koronavirové krize, kdy se objevila celá řada lidí (např. samoživitelek či rodin s dětmi), kteří čekali na podporu sociálních dávek či ošetřovného i více než měsíc. Systémové podpory státu se nedočkali lidé pracující na DPP či DPČ, mezi kterými jsou specificky zastoupeny ženy na rodičovské dovolené či po jejím skončení.

Tzv. gender pay gap, rozdíl v odměňování mužů a žen, je u nás s hodnotou 20,1 % stále 3. nejvyšší mezi zeměmi EU a výrazně se nesnižuje. Ženy převažují v profesích, které jsou jako celek výrazně podhodnoceny (školství, zdravotnictví, sociální služby), a ženy jsou také v menší míře zastoupeny na vyšších kariérních postech. Omezení přijatá kvůli pandemii COVID-19 obrátila mimo jiné i pozornost k množství práce, která je s péčí o rodinu a domácnost spojená a kterou ve velké části u nás vykonávají ženy jako tzv. druhou směnu. V souvislosti se zařízením péče o děti lze jako krok zpět vnímat zrušení legislativní povinnosti přijmout do školky dvouleté děti. Pozitivním příslibem je naopak předkládaná legislativní úprava k dětským skupinám, která řeší aspekt finanční dostupnosti.

25 let po připojení se k Pekingské deklaraci a akční platformě převládají stereotypy a trhliny ve zvyšování povědomí v problematice násilí na ženách nejen u široké veřejnosti, ale také u některých institucí. Kriminologický přístup k problematice násilí na ženách redukuje širokou zkušenost žen s různými formami násilí na definice trestního práva, čímž se značná část žen, které zažívají celé spektrum psychického násilí, nátlaku, kontroly, zastrašování, ekonomického útlaku a dalších forem násilí, včetně těch žen, které nemají dostatečné důkazy pro trestní řízení, ocitá mimo dosah dostatečné podpory a ochrany. Největší výzvou zůstává zajištění přístupu obětí a jejich dětí ke specializovaným službám, kdy pouze 5 z registrovaných pobytových sociálních služeb poskytuje své služby výhradně obětem domácího násilí, což představuje pouze 10 % minimálního standardu pro azylové domy pro oběti domácího násilí. Termín genderově podmíněné násilí, který je nejvíce diskutován v souvislosti s tzv. Istanbulskou úmluvou a který má v sobě údajně skrývat ohrožující potenciál pro naši společnost, byl přijat již v Pekingské akční platformě, ke které se Česká republika připojila v roce 1995.

Ženy sice nejsou v české populaci menšinou početní, zato jsou neoddiskutovatelně menšinou mocenskou. Nízké zastoupení žen v obnoveném NERVU je paradoxnější právě tím, co ukázala současná epidemie koronaviru. Tedy to, že ženy a jejich specifické životní zkušenosti a role, které muži často nezastávají, jsou v mnoha případech nezastupitelné, a proto je nezbytné ženy a jejich zkušenosti zohledňovat. Zavádění opatření pro vyrovnání zastoupení žen a mužů v rozhodování není porušením principu rovného zacházení, ale naopak jeho naplněním. Na příkladech zemí, jako je Francie, Norsko, Belgie či Slovinsko se ukazuje, že pouze závazná opatření mají potenciál měnit status quo.

25 let od Pekingské akční platformy

V letošním roce si připomínáme 25 let od čtvrté světové konference Organizace spojených národů o ženách, kde byla přijata Pekingská deklarace a akční platforma, která představuje cíle a doporučené kroky pro zlepšení přístupu žen k právům ve 12 stěžejních oblastech. Předkládaná monitorovací zpráva české koalice Social Watch k genderové rovnosti se ve čtyřech studiích zaměřuje na následující oblasti Pekingské akční platformy – ženy a chudoba, násilí na ženách, ženy a ekonomická nerovnost a ženy v rozhodovacích pozicích. Studie jednak zhodnocují, co se v daných oblastech v České republice posunulo k lepšímu, co jsou přetrvávající výzvy, nedostatky, v čem jsou politiky českého státu úspěšné, v čem naopak selhávají a k jakým opatřením a změnám je potřeba přistoupit, aby genderová rovnost nebyla pouze formálním mezinárodním závazkem. Monitorovací zpráva částečně reflektuje i události posledních měsíců, respektive poukazuje na genderové souvislosti pandemie COVID-19. Například na genderově nevyvážené složení Národní ekonomické rady vlády znovuobnovené pro řešení koronavirové krize, na vyplácení ošetřovného či na situaci kolem feminizovaných profesí spojených s péčí.

Studie Lindy Sokačové se zabývá tématem chudoby a jejími genderovými aspekty a to především ve vztahu k prosazovaným legislativním změnám, ať už se jedná o zálohované výživné či o důchodovou reformu. Vysvětluje, proč je nerovnosti v důchodech zapotřebí řešit už během pracovního života žen a mužů. Nastiňuje i situaci kolem sociálního bydlení a jak se dlouhodobé problémy v sociální oblasti negativně promítly v rámci koronavirové krize.

Studie Branislavy Marvánové Vargové se věnuje problematice násilí na ženách a popisuje, jak je toto téma bohužel stále vnímáno kontroverzně, kdy se pozornost často přesouvá od jádra problému k neustálému obhajování toho, zda násilí na ženách je, nebo není problém hodný samostatné diskuze. Poukazuje na úskalí převládajícího kriminologického přístupu a z praxe reflektuje implementaci klíčových legislativních změn. V neposlední řadě se studie zabývá Úmluvou Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí, která je do velké míry opředená mýty a dezinformacemi.

Studie Šárky Homfray se zaměřuje na ekonomické postavení žen v české společnosti, jehož ústředním problémem je setrvalý rozdíl v odměňování mužů a žen (tzv. gender pay gap), který nás v rámci evropského srovnání řadí na nelichotivé spodní příčky. Odkrývá příčiny tohoto stavu a poukazuje na to, jak je péče (placená i neplacená) převážně ženskou prací. Věnuje se také dopadu mateřství na profesní dráhu žen v České republice a otázce dostupnosti zařízení péče o malé děti.

Studie Pavly Špondrové se zabývá tématem zastoupení žen v rozhodovacích pozicích, přičemž poukazuje na patriarchální nastavení povahy rozhodovacích pozic a potřebu proměny politické kultury a rozhodovacích procesů směrem k větší otevřenosti všem. Předkládá příklady evropských zemí, které přistoupily k přijetí podpůrných pozitivních opatření a které mohou být pro Českou republiku inspirací. Při zhodnocování pokroku zároveň shrnuje nejdůležitější události od Pekingské akční platformy a poukazuje na absenci politické vůle při prosazování systémových změn.

Monitorovací zpráva Social Watch k genderové rovnosti 2020 (pdf, 475.4 kB)

Autorkami publikace 25 let od Pekingské akční platformy jsou Linda Sokačová, Šárka Homfray, Branislava Marvánová Vargová a Pavla Špondrová.