Parlamentní volby v dubnu přinesly krajně pravicovému premiérovi další drtivé vítězství, za jakou však cenu?
Konzervativní politická aliance, která v Maďarsku vládne již 12 let, opětovně zvítězila 3. dubna 2022 v parlamentních volbách dvoutřetinovou většinou. Koalice tvořená stranou Fidesz, v čele s maďarským premiérem Viktorem Orbánem a Křesťanskodemokratickou lidovou stranou (KDNP), získala 135 ze 199 mandátů. Počítat může pravděpodobně také s podporu poslance z řad etnických Němců, Imreho Rittera. Celkem Fidesz získal v 9,5milionové zemi více než 3 miliony hlasů, což je historicky nejvyšší číslo jakékoli strany od zavedení demokratických voleb v roce 1990.
Maďarský politický systém je již delší dobu předmětem diskuzí a značných obav. Domácí ale také zahraniční analytici běžně hovoří o „kleptokracii“ a „mafiánském státě“, přičemž ale zapomínají, že strana Fidesz, věrná svému krédu z 90. let, je stranou důsledně liberální, jejíž legislativní kroky jsou pečlivě promyšlené.
Se současnou absencí kritiky právního státu, jednoho ze základních nástrojů kapitalistické ekonomiky, zůstávají soudy o všudypřítomné korupci uvězněny na úrovni obecnosti a jejich schopnost mobilizovat silnou opozici je rovněž mizivá. Problém je prezentován jako morální skrupule, což může být sice správné označení, ale nevystihuje třídní boj, který Fidesz vede shora a jehož důležitým prvkem je přerozdělování bohatství směrem nahoru.
Pojem „mafiánský stát“ je podobně zavádějící, protože na rozdíl od mafie, která do tohoto systému vstoupila zdola, Fidesz „vyrostl“ shora za pomocí státu. Vláda a stát jsou dnes, spolu s provládními a veřejnoprávními médii, v podstatě totožným subjektem. Představa organizované společnosti na sebe bere podobu rozsáhlého rodinného podniku s premiérem dosazeným na trůn. Maďarský režim je do značné míry v souladu s kapitalistickými vztahy a spíše, než aby zemi vládl, ji řídí. Pokud se uchyluje k násilí, nikdy tak nečiní viditelně, ale skrytě, outsourcingem.
Rozšířeným názorem je, že se Maďarsko se stává režimem podobným tomu putinskému. Tento názor přinejmenším nebere v úvahu nesrovnatelné geopolitické postavení a role obou zemí, které se výrazně projevily například během války na Ukrajině a měly rozhodující vliv i na volby. Maďarsko jako člen Evropské unie a NATO se v posledních letech ukazuje jako země, která dodržuje zákony, podporuje sankce a hospodářskou politiku EU, zatímco se účastní závodů ve zbrojení. Země vynakládá značné prostředky na obranu a uzavřela vojenské dohody s Brazílií, Tureckem a Německem.
I když není jasné, zda se maďarská vláda skutečně stala systémem, nebo jen maďarskou variantou stejné krize, která postihuje všechny země v této oblasti, Orbánovo dvoutřetinové vítězství volá po výkladu a vysvětlení. Jaká je strana Fidesz premiéra Viktora Orbána a kam směřuje?
Skandály a úspěchy
Když v říjnu 2021 zvítězil v parlamentních volbách spoluzakladatel konzervativního Hnutí Maďarsko všech Péter Márki-Zay a stal se tak kandidátem aliance šesti stran, známé pod jednotným názvem Sjednocená maďarská strana, zdálo se, že změna vlády je nadosah. Průzkumy veřejného mínění naznačovaly, že aliance sdružující Demokratickou koalici (DK), Maďarskou socialistickou stranu (MSZP), Momentum, Politika může být jiná (LMP), Hnutí za lepší Maďarsko a Dialog za Maďarsko (PM) by mohla volby vyhrát. Fidesz však nic neponechal náhodě a poprvé po mnoha letech jmenoval nové vedoucí představitele do čela několika klíčových státních orgánů. Tato změna značně posílila oslabená místa Fideszu. Mnozí si možná vzpomenou na vlnu protestů z prosince 2018, kterou vyvolalo opakované zpřísňování zákoníku práce vládnoucími stranami v neprospěch zaměstnanců. Nový vládní zákon mimo jiné také zvýšil maximální počet přesčasových hodin odpracovaných za rok z 250 na 400 a maximální zúčtovací období z 12 na 36 měsíců. Jak je však typické, kritika zákona o přesčasech se v kampani před volbami v roce 2022 nijak výrazně neprojevila, volební lídr Fideszu Lajos Kósa zvítězil ve svém volebním obvodu, zatímco spoluautor této změny v zákoně Kristóf Szatmáry byl na poslední chvíli poražen svým opozičním vyzyvatelem.
Vládě se také nedařilo v průběhu pandemie, Maďarsko se dlouhodobě řadí na přední místa v počtu úmrtí na obyvatele. Fidesz nešel proti pandemii, ale s ní. Během hospodářské krize, kterou právě pandemie vyvolala, převedl všechny vysokoškolské instituce s výjimkou pěti pod kontrolu soukromých nadací, v jejichž čele stály osobnosti blízké Fideszu. Současně došlo k výrazné změně ve zdravotnictví, které bylo po desetiletí podfinancované vlivem neoliberální politiky. Změna znamenala zákazy propouštění a pro zdravotníky byly stanoveny nové, přísnější podmínky.
Přestože téměř pětina obyvatelstva v roce 2020 pociťovala dopady hospodářské krize, Fidesz vycházel vstříc především zaměstnavatelům. Zaměstnanci, kteří přišli o práci, se buďto zadlužili, nebo, pokud nebyli úvěruschopní, jim byly přiznány mimořádně skromné tříměsíční dávky. Stát se také zadlužil a inflace s odeznívající pandemií dosáhla patnáctiletého maxima.
Maďarskou vládu mezitím sužovaly další a další skandály. V březnu 2021 byl Fidesz vyloučen z Evropské lidové strany, ocitl se v centru skandálu Pegas a byl dokonce podezřelý z využívání tajných služeb k vyšetřování maďarského prezidenta Jánose Ádera, zatímco státní tajemník pro spravedlnost Pál Völner byl obviněn z přijímání úplatků. V této atmosféře byly vyhlášeny výsledky parlamentních voleb, v nichž zvítězil Péter Márki-Zay, který se zařekl, že v dubnu Orbána porazí. Šest měsíců před volbami se však opozice vytratila z očí veřejnosti. Zatímco se opozice zabývala organizačními záležitostmi, debatami o rozdělení budoucích parlamentních křesel a dalšími poměrně triviálními záležitostmi, Fidesz postupně zmobilizoval asi 100 000 aktivistů a v době, kdy opozice svou kampaň zahájila, Fidesz v průzkumech opět vedl.
Užitečně neužitečná maďarská opozice
Politická opozice hraje v maďarském Systému národní spolupráce (NER) značnou roli, slouží jako nástroj k legitimizaci tvrzení, že země stále funguje v demokratickém rámci. Koneckonců může kandidovat ve volbách, zasedat v Národním shromáždění a před volbami se těšit pětiminutovému prostoru ve veřejnoprávní televizi. A samozřejmě dostávat státní finance na své kampaně.
Ferenc Gyurcsány, předseda Demokratické koalice a bývalý premiér za MSZP, je nepostradatelnou tváří kampaní Fideszu. Jakožto ztělesnění systému před vznikem NER je neustále využíván k tomu, aby voličům připomínal úspornou politiku spojovanou s levicí. V roce 2022 měl Gyurcsány pravděpodobně nejvíce billboardů celé kampaně. Jeho jméno se objevilo dokonce na více plakátech Fideszu, než jméno Viktor Orbán. Tímto způsobem a navzdory záměrům se slabá a neorganizovaná opozice stala vlivným politickým nástrojem.
V mnoha otázkách je opozice a vládnoucí strana Fidesz téměř nerozlišitelnáe. Opozice je snad jen o něco méně proti přijímání uprchlíků než Fidesz a stejně tak podporuje nespravedlivý vládní systém podpory, který neúměrně zvýhodňuje bohaté. Zdá se, že Márki-Zay postavil svou kampaň na tom, aby obrátil poselství Fideszu proti nim. Jestliže Fidesz brojil proti přítomnosti homosexuálů v zemi, Márki-Zay začal mluvit o homosexuálech Fideszu. Pokud vládní strany vyzývaly k umožnění větší míry migrace, opoziční kandidát přecházel do útoku a odsuzoval Fidesz za přijímání migrantů do země.
Opozice je koalicí buržoazních stran, jejichž voličská základna pochází ze středních a vyšších středních vrstev Budapeště a dalších krajských měst. Tyto voliče zajímá otázka korupce jen proto, že se z většiny ucházejí o státní finanční pomoc. Není divu, že sociální témata byla v kampani Sjednocené maďarské strany, až na výjimky, kdy je zdůrazňovali kandidáti v jednotlivých obvodech, ignorována.
Čtvrté vítězství Fideszu
V čem tedy spočívá tajemství Fideszu? Vládnoucí strana se tím netají. Tajemství spočívá v tom, že vyhrává, a vyhrává proto, že má ve zvyku vyhrávat. Může to znít jako prázdné řeči, ale pro ty, kteří měli od nástupu strany k moci jen málo příležitostí k úspěchu, je vítězství Fideszu jako opiát. Fidesz může vždy vyhrát jen proti soupeři a pokud prohlásí, že se jedná o nepřítele (což se většinou nejedná), je jeho vítězství o to jistější.
Strana nevyhrává pouze psychologickým nátlakem. Volby v Maďarsku nesplňují ani ty nejzákladnější demokratické požadavky. Od novely volebního zákona z roku 2013 jsou parlamentní volby jednokolové, přičemž 106 ze 199 mandátů je přiděleno jednotlivým volebním obvodům. Okrsky jsou vytyčovány státem, což vede k rozsáhlému gerrymanderingu (účelovému manipulování s hranicemi volebních obvodů). A vítěz bere vše.
Na základě úpravy zákona, která podpořila vznik opozičního bloku, který sahá od krajní pravice až po levý střed, byly vytvořeny dva velké politické bloky. Na organizaci voleb se podílí řada společností blízkých NER. K tomu se přidávají strany s pochybným pozadím, které se objevují pouze kolem voleb a snaží se přetáhnout hlasy opozice, ztížit emigrantům z Maďarska hlasování nebo usnadnit přeregistrace voličů ve volebních okrscích.
Fidesz dokonce naplánoval na den voleb referendum o homofobním zákonu, které Národní shromáždění přijalo jen o několik měsíců dříve a který zakazuje vyobrazování a propagaci pohlavní identity odlišné od té při narození. Přesto, že pětina respondentů odpověděla neplatně a účast zůstala pod 50 procent, referendum rozdělilo pravicové voliče ve prospěch zákona.
Mobilizační prostředky vládnoucí strany jsou nevyčerpatelné a pohánějí celý stát. Dokonce i webové stránky pro registraci k očkování obvykle vysílají vládní sdělení. NER také kontroluje většinu mediálního trhu v Maďarsku, přičemž dokonce vlastní některé „opoziční“ sdělovací prostředky. Mediální impérium spojené s NER se v podstatě rozrostlo v pobočku státu: trestá i povyšuje, odměňuje i deptá. Názorným příkladem jeho moci je skutečnost, že téměř polovina voličů opozice a dvě třetiny příznivců Fideszu nevěděly o devastaci způsobené pandemií v Maďarsku.
Nejde ani tak o to, že by opozice byla umlčena, jako spíše o to, že vliv vládního mediálního impéria se ukázal jako odzbrojující. V kampani 2022 utratila státní média a média spřízněná s NER jen za cílenou reklamu na Facebooku téměř 2 miliardy maďarských forintů, tedy 5 milionů eur. Krátce po vypuknutí války na Ukrajině Péter Márki-Zay prohlásil, že pokud bude zvolen, Maďarsko dokonce poskytne Ukrajině vojenskou pomoc, pokud o ni NATO požádá. To se ukázalo jako snadný míč pro média Fideszu a tisk byl brzy zavalen zprávami o proválečné levici. Výsledkem bylo, jak víme, drtivé vítězství Fideszu.
Maďarsko není jenom Viktor Orbán
Strana, které se v nedávných volbách dostalo nejdrsnějšího zacházení, byla bývalá lidová strana Jobbik. Kdysi krajně pravicová strana ztratila polovinu své podpory, jejíž značná část se buď postavila na stranu Fideszu, nebo podpořila nástupnickou stranu Jobbiku, Naši vlast.
Nepochybně nejznepokojivějším vývojem je, že fašistická strana Naše vlast bude mít v novém zákonodárném sboru šest poslanců. Strana, kterou založil bývalý místopředseda Jobbiku László Toroczkai pod rasistickým heslem „Maďarsko nebude cikánskou zemí!“, získala 6 % hlasů. Jejím hlavním požadavkem bylo definitivní stažení pandemických opatření, a to i poté, co je vláda na začátku jara pozastavila. Úspěch Naší vlasti je hluboce znepokojivý, stejně jako její záměr předsedat v novém parlamentu výboru pro národní bezpečnost.
Ačkoli se zdá, že další dvoutřetinové vítězství aliance Fidesz-KDNP ukazuje, že vládnoucí strany zůstávají po 12 letech u moci silné, měli bychom být obezřetní. Doposud hovoříme o Fideszu, i když vlastně neexistují žádné důkazy o tom, že tato strana skutečně existuje. Již léta se nemluví o vnitřních sporech nebo frakcích, ale o to více o soupeření mezi nafouklými a přebujelými ministerstvy. Fidesz již více než dvacet let nevypracoval žádný stranický program. Heslo strany v minulých volbách znělo „Budeme pokračovat“. V roce 2022 to bylo stejně nesmyslné „Maďarsko jde vpřed, ne vzad“.
Nelze říci, co Fidesz hodlá dělat dále. Viktor Orbán, dominuje evropskému politickému diskurzu v míře, jež dalece přesahuje relativní význam Maďarska, což není ani zdaleka odrazem jeho kvalit, ale spíše stavu EU jako celku. Tak či onak je zdrojem většiny politických emocí v Maďarsku. Péter Márki-Zay si dal například záležet na tom, aby v několika minutách svých projevů zmínil premiérovo jméno nejméně padesátkrát. Toto krátkozraké zaměření na Orbána již nějakou dobu zastírá širší společenskou a politickou realitu Maďarska.
Budoucnost však zůstává otevřená, v současnosti době se nacházíme uprostřed prohlubující se hospodářské krize, která oslabuje podporu vládních stran, jež se v uplynulém půlroce podařilo dát dohromady a na geopolitickém dvorku země mezitím zuří válka. Maďarsko se dostává do stále větší izolace. Pro zemi s početnými etnickými menšinami žijícími v sousedních zemích to může znamenat tragický vývoj. Stejně tragické však je, že, vzhledem k drtivé převaze profideszovských médií a pocitu vnějšího ohrožení udržovaného vládou, si většina Maďarů tuto izolaci neuvědomuje a stejně tak příčiny této krize.