O nás

Rosa Luxemburg Stiftung,
e.v., zastoupení v České republice

Nadace je od roku 1990 jednou ze šesti politických nadací, blízkých jednotlivým parlamentním stranám, které působí ve Spolkové republice Německu. Její partnerskou stranou je Levice (Die LINKE). Jméno si nadace dala podle významné představitelky socialistického a dělnického hnutí. 

Nadace zastává politickou vizi demokratického socialismu a podporuje společenskou kritiku v tradici dělnického a ženského hnutí, antifašismu a antirasismu. Podporuje dialog a propojování politických, sociálních a kulturních iniciativ, které usilují o emancipaci. 

Politické vzdělávání nadace chápe jako prostředek k rozvoji transformačních procesů pro vytvoření solidární, spravedlivé a ekologicky ohleduplné společnosti.

Ústředí nadace sídlí v Berlíně. Pražská kancelář byla otevřena v roce 2018 a spolupracuje s partnery v České republice, na Slovensku a v Maďarsku. Kontakty udržuje také do Rakouska.

Rosa Luxemburgová

Narodila se v polské obci Zamość, patřící tehdy do Ruské říše, 5. března 1871 jako Rozalia Luksemburg, Polka z židovské rodiny.  Angažovala se už od mládí v polském národním hnutí a v marxistickém dělnickém hnutí a po maturitě ve Varšavě se před hrozící perzekucí vystěhovala do Curychu, jednoho z mála míst tehdejší Evropy, kde studentky měly rovnoprávné postavení se studenty. Všestranná a úspěšná studia zakončila doktorátem roku 1898.

V Curychu, kam se uchylovalo mnoho revolucionářů, se zamilovala do Leo Jogichese, marxisty z Vilniusu a spolu s ním a dalšími založila v létě 1893 v Curychu Sociální demokracii Polského království.

Roku 1898 trvale přesídlila do Německa – do pruského Berlína, kde se zapojila do činnosti Německé sociální demokracie (SPD) a spolupracovala s jejími vůdčími představiteli, jako byli  Franz Mehring, Karl Kautsky nebo Klara Zetkinová.

Vedle organizačních a propagačních aktivit byla R. Luxemburová také významnou marxistickou teoretičkou a v dobovém sporu mezi zastánci reforem (Bernstein aj.) a hlasateli revoluce, stála na straně revolucionářů.

Stavěla se proti nacionalistickým proudům dělnického hnutí a na rozdíl od bolševiků a Lenina v Rusku byla přesvědčena, že jen současný revoluční boj ve všech důležitých průmyslových zemích může otevřít bránu k novému, sociálně spravedlivému společenskému uspořádání. Přitom požadovala, aby dělnické hnutí chránilo jako oko v hlavě tři základní demokratické svobody: svobodu přesvědčení, svobodu shromažďování a svobodu sdružování.

Bolševiky kritizovala právě za omezování demokratického rozhodování. Zabývala se otázkami svobody individua, emancipace žen, organizováním odborového a politického hnutí, perspektivami socialistického hnutí.

rosa-luxemburgo-ilustrace-vaclav-slajch

Vášnivě kritizovala militarismus a za to byla po začátku války uvězněna. Poté, co SPD podpořila vstup Německa do První světové války, se s touto stranou natrvalo rozešla. Byla to pro ní krutá zkušenost. Jakmile po skončení války vyšla z vězení, zapojila se do dělnického povstání a na sklonku roku 1918 spoluzaložila Německou komunistickou stranu.

Krátce nato, 15. ledna 1919, byla Rosa Luxemburgová v Berlíně po zatčení paramilitárními oddíly Freikorps, které při potlačení revoluce využívala vláda, úkladně zavražděna. Zároveň s ní byl zavražděn i další komunistický představitel Karl Liebknecht.

Její odkaz svobody a demokratického socialismu zůstává dál živý a inspirující napříč generacemi.

„Svoboda znamená svobodu pro ty, co myslí jinak.“