Před třemi měsíci Péter Magyar sestavil vládu v Maďarsku po drtivém vítězství 13. dubna 2026. Porazil krajně pravicovou stranu Fidesz Viktora Orbána, která vládla v Maďarsku celých 16 let, po většinu tohoto období s dvoutřetinovou většinou v parlamentu.

Od převzetí funkce na začátku května Magyar a jeho strana Tisza postupovali rychle. To není moc překvapivé: jsou pod tlakem nejen protože potřebují rozebrat institucionální rámec vybudovaný Fideszem během čtyř po sobě jdoucích volebních období, ale také - což je možná důležitější - protože potřebují zajistit evropské financování, které bylo Maďarsku odpíráno kvůli obavám z korupce a porušování zásad právního státu. „Návrat“ evropského financování je pro maďarskou vládu zásadní, protože zadržování těchto zdrojů bylo ústředním prvkem vítězství Tiszy nad Fideszem. Abychom pochopili proč, je nezbytné prozkoumat, jak se Orbánovi dařilo zůstat u moci půl druhého desetiletí.

Orbánova třídní aliance

Volební koalice, která umožnila Orbánovi zajistit ústavní většinu v roce 2010, sestávala z domácích kapitalistů a malých podnikatelů, stejně jako z pracujících voličů, kteří byli frustrovaní z ekonomických politik předchozí sociálně-liberální koaliční vlády. Tyto politiky byly založené na příznivých regulacích zaměřených na přímé zahraniční investice (FDI) do Maďarska, kapitálově a technologicky relativně chudé zemi. V tomto prostředí se maďarští podnikatelé ocitli ve slabší pozici na domácím trhu, zatímco pracující voliči se cítili čím dál více upozaděni v důsledku rozkladu relativně štědrého postsocialistického sociálního státu. Flexibilizace pracovního trhu a privatizace veřejných služeb, včetně státem vlastněných energetických společností, přispěla k nárůstu životních nákladů, zatímco sociální ochrana zůstala slabou. Do tohoto napjatého prostředí přišla v letech 2008-2009 finanční a ekonomická krize.

Aby vyřešila toto napětí, segmentovala vláda Fideszu ekonomiku. V sektorech orientovaných na vývoz udržela příznivé podmínky pro zahraniční společnosti (původně německé výrobce automobilů a později východoasijské výrobce baterií), zatímco v sektorech vyrábějících primárně pro domácí trh (jako prodej, bankovnictví, telekomunikace a energie) podporovala maďarské kapitalisty. Aby prospěla jak domácím podnikatelům, tak zahraničním společnostem, představila vláda přátelštější zákon pro kapitál, masovým hnutím protestujícím proti jeho přijetí přezdívaný „otrocký zákon“. Ve stejnou chvíli, díky vzniku nových pracovních míst a rostoucímu životnímu standardu, se pracující třída začala rovněž přiklánět k Fideszu.

„Po dlouhou dobu vůdčí síly EU tolerovaly demokratický backsliding Fideszu a jeho klientelistické praktiky kvůli příznivým politikám vlády k jejich společnostem.“

Podpora malých podnikatelů byla dále zajištěna skrze rozvoj infrastruktury, z velké části financovaný ze zdrojů EU. Tyto projekty, často prestižní investice (jako stadiony), nejen že prospívaly firmám loajálním k vládě, ale také poskytovaly příležitosti pro místní podnikatele jako subdodavatele. Skrze tyto mechanismy se podnikatelský segment střední třídy stal rentiérskou složkou vlády Fideszu, jehož ekonomická pozice byla přímo umožněna evropskými transfery.

Po dlouhou dobu vůdčí síly EU tolerovaly demokratický backsliding Fideszu a jeho klientelistické praktiky kvůli příznivým politikám vlády k jejich společnostem. Po ruské invazi na Ukrajinu a následné energetické krizi ale přehodnotily distribuci zdrojů a vyžadovaly od Orbána větší disciplínu. 

Když ekonomický boom na začátku dvacátých let dospěl ke konci a evropské zdroje byly zadrženy, jak pracující třída, tak podnikatelská střední třída pocítily rostoucí deziluzi z Fideszu. Magyar byl schopný tuto frustraci usměrnit slibem modernizace zanedbaných veřejných služeb (jako je zdravotnictví, vzdělávání a železniční síť) skrze obnovení přístupu k evropskému financování za současného rozebrání parazitických ekonomických praktik společností napojených na politickou síť Fideszu. 

Tento program měl potenciál spojit progresivní městskou střední třídu, která stála konzistentně v opozici vůči Orbánovi, s venkovskou a konzervativnější podnikatelskou střední třídou. Tyto skupiny se během posledního roku politicky aktivizovaly a byly schopny demonstrovat jak svou sílu, tak realistickou možnost politické změny, čímž přesvědčily širší segmenty společnosti.

Magyarův kabinet

Skladba Magyarovy vlády odráží tuto koalici frakcí střední třídy. Ministryně školství Judit Lannert je uznávanou výzkumnicí ve vzdělávání, zatímco vedoucí Úřadu vlády Bálint Ruff pracoval po více než desetiletí jako poradce progresivních levicových politiků, včetně László Botky, starosty Szegedu. Ruff později vešel v celostátní známost jako politický analytik na progresivním YouTube kanálu Partizán, jedněm z nejsledovanějších maďarských nezávislých médií. Několik státních tajemníků a ministerských náměstků bylo také rekrutováno z lidskoprávního a neziskového sektoru. Tato jmenování mohou být vnímána jako pokus zaujmout liberální městské středotřídní voliče.

Zároveň se jiní členové kabinetu snaží zapůsobit na manažerskou střední třídu - tentokrát s více mezinárodně orientovaným profilem než pod Fideszem - a reprezentují zapracování profesionálních elit do Magyarovy vlády. István Kapitány, bývalý světový výkonný viceprezident Shellu, a Gábor Pósfai, bývalý jednatel Decathlonu Maďarsko, ztělesňují korporátně manažerské pozadí této skupiny. Podobně je na tom Anita Orbán, ministryně zahraničních věcí a bývalá diplomatka a seniorní manažerka v energetickém a telekomunikačním sektoru, včetně vedoucích pozic ve Vodafone, která reprezentuje mezinárodně zkušenou profesionální elitu, kterou se vláda snaží integrovat.

„Díky skutečné expertíze mnoha členů vlády mnozí doufají, že politická rozhodnutí se nyní budou dělat na profesionálnějším základě. Otázka, jak budou vypadat vnitřní mocenské vztahy v kabinetu, ale zůstává otevřená.“

Modernizační agenda vlády, která směřuje k propojení různých segmentů střední třídy a dalších podporovatelů Tiszy, je také reprezentována postavami, jako je László Gajdos, bývalý ředitel Zoo v Nyíregyháza, který se stal prvním ministrem životního prostředí, portfolia, které předtím jako samostatné ministerstvo neexistovalo. István Hegedüs, nový ministr zdravotnictví, přináší zkušenosti z vedoucích pozic v nemocnicích ve Velké Británii - zemi, která v představách maďarské veřejnosti zaujímá téměř mýtickou pozici, jakožto symbol rozvoje a modernity. A na konec Dávid Vitézy, ministr rozvoje a dopravy, reprezentuje technokratickou formu expertízy, která přesahuje stranické dělení. I přesto, že předtím pracoval pod Fideszem, je široce uznávaný pro své profesionální znalosti a získal pro sebe značnou pozornost veřejnosti.

Díky skutečné expertíze mnoha členů vlády mnozí doufají, že politická rozhodnutí se nyní budou dělat na profesionálnějším základě. Otázka, jak budou vypadat vnitřní mocenské vztahy v kabinetu, které projekty obdrží financování a které budou nakonec implementovány, ale zůstává otevřená. Co můžeme očekávat je, že vláda bude otevřenější společenskému tlaku než její předchůdkyně. Bylo by ale naivní předpokládat, že Tisza od základu promění způsob vládnutí představením upřímných forem společenské konzultace tak, jak slibovala.

Přestavba institucí

Jisté je, že institucionální architektura zanechaná Fideszem nebude představovat zásadní překážku vzhledem k tomu, že ji vláda Tiszy začala rozkládat obdivuhodnou rychlostí. Prezident republiky a další státní představitelé byli odstaveni prostřednictvím ústavních dodatků. Ústavní soud byl přeformován představením nových věkových hranic pro soudce. Kvalita těchto opatření nicméně - zejména kodifikace právních textů - a jejich politický styl vyvolává vzpomínky na to, jak Fidesz začal restrukturalizovat státní instituce po roce 2010.

Ve snaze zabránit koncentraci moci spojované s Orbánovou vládou představila vláda Tiszy omezení volebních období pro premiéra (dvě období) a členy parlamentu (tři období), tato opatření byla ale jasně zaměřena na zabránění Orbánově znovuzvolení a omezení možnosti dalších zavedených politiků setrvat v úřadu po delší dobu.

„V případě ekonomického modelu bychom neměli pod Tiszou očekávat zásadní změny, jako spíše proces úprav.“

V případě ekonomického modelu bychom neměli pod Tiszou očekávat zásadní změny, jako spíše proces úprav. Vzhledem k tomu, že strana nemá etablovanou politickou organizaci nebo dlouhotrvající konexe s konkrétními byznysovými skupinami, má smysl očekávat odklon od klientelistických praktik a větší závislost na tržních mechanismech. Vzhledem k pozici Maďarska ve světové ekonomice vláda nicméně zůstane závislou na přitahování přímých zahraničních investic (FDI).

V tomto ohledu můžeme očekávat více evropsky orientovaný přístup v porovnání s Fideszem, který kladl značný důraz na diverzifikaci zdrojů zahraničních investic přicházejících do Maďarska. Vypovídajícím příkladem je setkání bavorského ministerského předsedy Markuse Södera s Péterem Magyarem, během něhož obnovili spolupráci Bavorska a Maďarska v sektoru automobilové výroby. Oznámili také, že budou lobbovat za příznivější evropské regulace týkající se spalovacích motorů.

Nejvýraznější změna tím pádem zasahuje směr vývoje, spíše než samotný ekonomický model. Již nyní je zřejmé, že místo prestižních projektů se vláda chystá zaměřit na rozvoj infrastruktury v zemi se zvláštním důrazem na veřejnou dopravu.

Co se týče vztahu vlády k právnímu státu, můžeme si udělat závěry z výše zmíněných ústavních změn. Má ale smysl doufat, že se zlepší chování k menšinám a že se nestanou přímými terči politických kampaní jako pod Fideszem. Důležitou výjimkou je migrační politika. V této oblasti Magyar a jeho vláda zapadají do širšího trendu evropského mainstreamu, který se soustavně posunuje k restriktivnějším pozicím spojovaným s krajní pravicí.

Magyar zůstává na pozicích Fideszu ohledně migrace

Na jeho první mezinárodní tiskové konferenci Magyar oznámil, že se Maďarsko nebude podílet na evropském relokačním systému pro uprchlíky, ale bude místo toho přispívat k adresování výzev spojených s migrací skrze posílenou ochranu hranic. Zatímco se vláda vyvarovala explicitní dehumanizace migrantů, která charakterizovala rétoriku Fideszu, zpřísnila zároveň regulace ohledně zahraničních pracovníků a omezila zaměstnávání občanů třetích zemí.

„Pod Magyarovou vládou neustálá kampaň nekončí. Bez přímého zaměření na konkrétní sociální skupiny je to ale první léto po dlouhé době, kdy se lidé nemusí denně soustředit na politiku.“

Pod Magyarovou vládou neustálá kampaň nekončí. Bez přímého zaměření na konkrétní sociální skupiny je to ale první léto po dlouhé době, kdy se lidé nemusí denně soustředit na politiku - alespoň ne proto, že jsou přímo zasaženi politickými kampaněmi. V tomto smyslu to vypadá, že se Maďarsko posouvá od autoritářského kapitalismu k „běžnější“ formě kapitalismu, kde jsou dopady politiky na lidské životy zprostředkovány v první řadě systémovými mechanismy, jako jsou extrémní vedra a nedostatek vody.

Tato situace může být ale udržována jen do té doby, než přijde další krize. Útoky na konkrétní sociální skupiny a dehumanizační kampaně předchozí vlády fungovaly jako způsob krizového managementu. Současné období dobré vůle je dočasné a jednou dojde ke svému konci vzhledem k tomu, že znaků zásadních změn v maďarskému vystavení světovým ekonomickým procesům je stále málo.

Původní článek v angličtině si můžete přečíst zde.