O nás

Rosa Luxemburg Stiftung,
e.v., zastoupení v České republice

Nadace je od roku 1990 jednou ze šesti politických nadací, blízkých jednotlivým parlamentním stranám, které působí ve Spolkové republice Německu. Její partnerskou stranou je Levice (Die LINKE). Jméno si nadace dala podle významné představitelky socialistického a dělnického hnutí. 

Nadace zastává politickou vizi demokratického socialismu a podporuje společenskou kritiku v tradici dělnického a ženského hnutí, antifašismu a antirasismu. Podporuje dialog a propojování politických, sociálních a kulturních iniciativ, které usilují o emancipaci. 

Politické vzdělávání nadace chápe jako prostředek k rozvoji transformačních procesů pro vytvoření solidární, spravedlivé a ekologicky ohleduplné společnosti.

Ústředí nadace sídlí v Berlíně. Pražská kancelář byla otevřena v roce 2018 a spolupracuje s partnery v České republice, na Slovensku a v Maďarsku. Kontakty udržuje také do Rakouska.

Rosa Luxemburgová

Rosalia Luxemburg se narodila 5.března 1871 v Zámostí (Zamość) do židovské rodiny.

Ze Zámostí se jako tříletá stěhuje s rodiči do Varšavy. Jejím mateřským jazykem byla polština, kterou se v rodině mluvilo nejčastěji. Němčinu Rosa ovládala jako svůj druhý jazyk. Navíc se u nich doma také mluvilo francouzsky, znala hebrejskou abecedu a bez problémů četla v jidiš.

V carské říši, ke které tehdy patřila i část Polska, byla v té době vyučovacím jazykem ruština, a tak Rosa velmi dobře zvládla i tento jazyk. Po maturitě se ale usadila ve švýcarském Curychu, který byl častým útočištěm pro Evropanky, které chtěly studovat. V carské říši totiž nemělo vzdělávání žen podporu a ženy na univerzitách studovat nemohly. Rosa byla původně rozhodnutá studovat přírodní vědy a chtěla se stát bioložkou, nebo zooložkou. Díky vztahu s Leem Jogichesem ji to rychle přitáhlo k politice a v roce 1897 promovala v oboru společenské vědy.

V roce 1893 se stala spoluzakladatelkou Sociálně demokratické strany Království polského (SDKP, později SDKPiL), první sociálně demokratické strany v carské říši. V roce 1898 se Leo Jogiches a Rosa Luxemburgová rozhodli navázat bezprostřední kontakty v Německu s SPD (Sociálnědemokratickou stranou Německa). Rosa Luxemburgová se ještě na jaře téhož roku přestěhovala do Berlína, začala se stýkat s vůdčími představiteli SPD a brzy se stala jednou z nejlepších publicistek a řečnic z řad sociálních demokratů.

Zviditelnila se v té době především svou polemikou „Sociální reforma nebo revoluce“, která byla nasměrována proti stanoviskům Eduarda Bernsteina. Od té chvíle patřila k nejdůležitějším zástupcům evropského sociálnědemokratického dělnického hnutí.

Na konci prosince 1905 odešla ilegálně do Varšavy, jednoho z center dělnické revoluce, která v carském Rusku probíhala od začátku roku 1905. S pevným přesvědčením, že pád carské vlády přijde každou chvíli, vypracovala koncepci revoluce, které zůstala věrná až do přelomu let 1917/18.

Cesta k nové společnosti, k socialismu, byla pro ni spojená s nepodmíněnou obranou a zachováním práv politických svobod – svobody názoru, shromažďování a sdružování. Ještě pevněji se jí držela poté, kdy dělnická revoluce v carské říši selhala.

V letech před vypuknutím první světové války věřila Rosa Luxemburgová v sílu evropského dělnického hnutí, které mělo zamezit válce mezi evropskými velmocemi. Proto patří v létě 1914 vypuknuvší světová válka k nejbolestivějším politickým porážkám její kariéry. Většinu času evropské války, trvající do listopadu 1918, strávila v německých věznicích. Ve Vratislavi na sklonku léta 1918 napsala snad jeden z nejznámějších politických dopisů z vězení v celých světových dějinách – v črtách dochované pojednání o ruské revoluci z roku 1917.

Po propuštění v listopadu 1918 spěchala do Berlína, aby se postavila do první linie listopadové revoluce, kterou chápala jako součást velké evropské revoluce poháněné dělnickým hnutím. Také proto na konci prosince 1918 podporovala v Německu a Polsku zakládání nových politických stran dělnického hnutí – komunistické strany. I když byla proti názvu „komunistická strana“, akceptovala příslušná většinová rozhodnutí, ovšem dále důsledně trvala na své linii zachování svobody.

Rosa Luxemburgová byla 15. ledna 1919 v Berlíně zákeřně zavražděna. Její smrt měly na svědomí politické síly, které později přešly do národního socialismu a přivedly Německo k největší katastrofě jeho novodobých dějin.

Její odkaz svobody a demokratického socialismu zůstává dál živý a inspirující napříč generacemi.

„Svoboda znamená svobodu pro ty, co myslí jinak.“