Občanská společnost a levicové hodnoty

Tři studie z České republiky, Slovenska a Maďarska, jejichž zpracování zadala Rosa-Luxemburg-Stiftung e. V., zastoupení v České republice, se pokoušejí zmapovat stav občanské společnosti z levicové perspektivy.

Studie se zaměřují na politické strany, odbory a rozličné organizace, které se věnují levicovým tématům, jako jsou například lidská a sociální práva, pomoc uprchlíkům, rovnost žen a mužů nebo ekologie a klimatická změna.

Jejich autoři a autorka, kterými jsou Matěj Ivančík z Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě, výzkumnice Centra pro sociální vědy při Maďarské akademii věd v Budapešti Szabina Kerényi a Jiří Navrátil, jenž působí na Masarykově univerzitě v Brně, nabízejí odpovědi na otázky, jak jsou tyto struktury občanské společnosti organizovány, jakým prošly historickým vývojem po pádu státně-socialistických diktatur, z jakých prostředků financují svou činnost a jak jsou přijímány prostředím, v němž fungují.

Všichni tři se shodují, že česká, slovenská a maďarská levice se nachází ve specifickém společensko-politickém postavení. Její působení negativně ovlivňují jak reminiscence na období komunistického panství, tak provedené politicko-ekonomické transformace. „Určujícím faktorem je ztotožňování levicových hodnot s předešlým komunistickým režimem, tyranií a nesvobodou,“ píše Matěj Ivančík. „Neustávají snahy propojovat reálně-socialistický projekt se současnou levicí a tím ji delegitimizovat v očích veřejnosti,“ dodává Jiří Navrátil.

V případě Maďarska nicméně Szabina Kerényi za hlavní překážku pro rozvoj levicových struktur občanské společnosti neoznačuje dědictví minulosti, ale neliberální obrat vedený dominující politickou silou, stranou Fidesz. „Není žádným tajemstvím, že Fidesz usiluje o omezení občanského sektoru na pouhé služby a funkce. Vládní síly rozdělily občanská hnutí a organizace na ,dobré` a ,špatné`. Dobří jsou ti, kteří […] nemají ambice zasahovat do důležitých rozhodnutí státu. Zatímco špatní jsou ti, kdo se vůči nim hlasitě vymezují, poukazují na problémy nebo dokonce kritizují vládu,“ vysvětluje.

Jsou politické strany součástí občanské společnosti?

Srovnání působení levicových organizací občanské společnosti ve třech zemích Visegrádské skupiny naráží na nejednu obtíž. Nejde jen o rozdílný kontext, ve kterém se pohybují, ale především o samotné vymezení aktérů a prostoru, který se stal předmětem badatelského zájmu. Daný problém lze dobře ilustrovat na přístupu autorů a autorky k politickým stranám. Zatímco Matěj Ivančík je z analýzy zcela vyloučil a Szabina Kerényi do své studie zahrnula jen recesistickou Stranu maďarského dvouocasého psa, Jiří Navrátil s nimi – jakožto důležitou strukturou občanské společnosti – pracuje.

Pole levicových organizací zahrnuje jak méně formální organizace, například neregistrované občanské iniciativy, tak i politické strany, které více či méně napomáhají sdružování občanů a jejich politických preferencí,“ uvádí výzkumník z Masarykovy univerzity v Brně s tím, že „politické strany, neziskové organizace a neformální skupiny či sítě […] je třeba považovat za součást levicového organizačního prostoru.“

Jak přiblížit levicový segment občanské společnosti?

Rozdílné badatelské přístupy se kromě nestejného vymezení občanské společnosti dále projevují i ve způsobu strukturování studií. Brněnský politolog a sociolog se soustředí především na výčet a popis jednotlivých aktérů, jejich kategorizaci do připravených sektorů, náčrt pole, v němž se pohybují, a v závěru volně připojuje polostrukturované rozhovory se zástupci rozličných hnutí a spolků o kondici levice v České republice, jejích problémech a tématech hodných budoucího uchopení.

Pracovník Filozofické fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě se při mapování slovenské levice vydal poněkud jinou cestou. Oproti svému českému kolegovi dává přednost kontextu, respektive rozboru společenského prostoru. Více si všímá institucionálního zajištění organizací občanské společnosti. Jeho studie nemá ambici přinést přehled levicových struktur, zaměřuje se spíše na několik vybraných událostí, které podnítily či daly vzniknout novým subjektům, a s nimi spojené reakce veřejnosti.

Podobně postupuje i autorka maďarské práce. Szabina Kerényi však na rozdíl od Matěje Ivančíka a Jiřího Navrátila podává ucelenější a sevřenější příběh působení levicového segmentu občanské společnosti. Nejenže se ji podařilo do textu organicky začlenit rozhovory s jednotlivými aktéry, ale vylíčila i dynamiku přetváření společnosti pod tlakem politické strany Fidesz, které přináší rozličná omezení veřejného působení. Detailněji si všímá limitů spolupráce na levici nebo strategií, jež jednotlivé iniciativy volí pro dosahování vytčených cílů.

Proč se „levicové“ organizace nehlásí k levici?

Dalším aspektem, který znesnadňuje srovnání kondice, aktivit a vyhlídek levicových organizací v České republice, na Slovensku a v Maďarsku, je definice levice samé, respektive metoda výběru aktérů pro potřeby studií, neboť někteří se k levici veřejně nehlásí. „Některé subjekty se označují jako apolitické, často z obavy, aby nebyly nálepkovány jako levicové a neutrpěla tak jejich pověst,“ píše Jiří Navrátil s tím, že je lze identifikovat leda skrze účast na jistých typech protestů a v určitých oblastech aktivismu.

Výzkumnice Centra pro sociální vědy při Maďarské akademii věd v Budapešti doplňuje, že mnohé organizace upozaďují svou politickou orientaci ze dvou důvodů. „Za prvé se v současném nepřátelském klimatu skrytí profilu jeví jako vhodný způsob sebeobrany. Za druhé je v Maďarsku prostor politické levice obsazen Maďarskou demokratickou stranou a Demokratickou koalicí, která se z ní odštěpila. […] Pojem ,levice‘ je dočasně vyprázdněný a obsah zůstává příliš rozmazaný,“ ozřejmuje.

Na totožný problém ve své práci ostatně narazil i Matěj Ivančík, když se pokoušel zařadit slovenský Institut lidských práv. „Ačkoli jeho hodnoty nejsou definované explicitně levicově, často se zapojuje do demokratického levicového diskurzu, přičemž se snaží věnovat zejména takzvaným post-materiálním, respektive kulturním levicovým tématům,“ uvádí a doplňuje, že Institut současně organizuje četné akce, které se věnují aktivitám moderní levice ve středoevropském prostoru.

 Co limituje spolupráci aktérů na levici?

Všechny tři studie se – přes četné rozdíly ve způsobu zpracování – nicméně shodnou na výčtu nejzávažnějších neduhů, které trápí českou, slovenskou i maďarskou levici. Zmiňují nedostatečné finanční zázemí, slabé personální zajištění, omezený prostor působnosti a neschopnost prosadit se v celostátních médiích vedle silnějších a mocnějších hráčů. Matěj Ivančík současně upozorňuje na konflikty na levicové scéně. „Jakoby na Slovensku existoval metaforický boj o legitimitu a ,ortodoxii‘ levice,“ glosuje.

Závěr, že se mezi levicovými organizacemi občanské společnosti nerodí spolupráce snadno, potvrzuje i Jiří Navrátil. „Levicové pole je silně polarizované. Důvodem je […] ideologické soupeření o podporu, příznivce a zdroje. Současně se ale v České republice projevují i další faktory – anti-politika a anti-komunismus. Oba mají tendenci udržovat politickou levici izolovanou a odrazují její případné spojence,“ shrnuje s tím, že užší vazby mezi levicovými subjekty se – navzdory mnohými rozpoznané potřebě – nedaří budovat.

Ačkoli o těžkostech při koordinovaném postupu levice píše i Szabina Kerényi, připomíná, že nastolení neliberálního režimu v Maďarsku mělo za následek „nepředvídatelné pozitivní dopady“ v podobě těsnější spolupráce mezi různými aktéry. Na příkladu schválení zákona o transparentnosti organizací podporovaných ze zahraničí, jež očerňuje celou řadu subjektů, zatěžuje je novými byrokratickými povinnostmi a vposledku vytváří nepřátelskou atmosféru, demonstruje posílení vzájemnosti a odhodlání čelit zvůli moci společně bez ohledu na dílčí rozpory a oblast zájmu.

Kudy se má levice vydat v příštích letech?

Autoři – nikoliv však autorka – se v závěru svých prací pokoušejí nabídnout levici v České republice a na Slovensku několik rad a doporučení, které by jí mohly pomoci překonat stávající těžkosti. Jiří Navrátil i Matěj Ivančík se znovu vracejí k potřebě budování vazeb mezi levicovými organizacemi, neboť stávající roztříštěnost této části občanské společnosti pokládají za výrazně limitující faktor pro dosahování strukturálních společenských změn.

Podle brněnského sociologa a politologa je pro další rozvoj levice nezbytné svést „bitvu o minulost, která stále zůstává jejím temným přízrakem, a bude i nadále sloužit jako nástroj jejího zpochybňování. […] Levice bude rovněž muset svést bitvu o politickou politiku, tedy formulovat levicový program v politických termínech a nikoliv v termínech morálky a estetiky“. Upozorňuje však, že vítězství v těchto zápasech jsou podmíněna výraznou proměnou české mediální krajiny. „Bez vytváření médií s celoplošným dopadem je iluzorní, že levice – případně některá její část – výrazněji uspěje,“ shrnuje.

Vypořádat se s anti-politikou považuje za důležité i autor slovenské práce. „S ohledem na to, že pravicové subjekty formují svůj narativ jako v zásadě apolitický, respektive neideologický, levice přichází o prostor, kde by mohla svými myšlenkami oslovovat širší vrstvy obyvatelstva,“ uvádí s tím, že levici zkrátka trápí absence politicky definovaného konfliktu. „Zlepšení jejího postavení bude proto nevyhnutelně souviset s politizací veřejného diskurzu,“ dodává Matěj Ivančík závěrem.

 

Autorem shrnutí je novinář Jan Gruber. Pracuje v Deníku Referendum. Zaměřuje se na domácí politiku, především na vládní a parlamentní agendu. Občasně publikuje také v Českém rozhlase a ve dvouměsíčníku pro kulturu a dialog Listy.

Studie ke stažení (pdf):

Civil society and leftist values

Three comparative studies examine the state of civil society organizations in the Czech Republic, Hungary, and Slovakia.

Studies describes civil society from a left-wing perspective by focusing primarily on political parties, trade unions, and various organizations that are dedicated to tackling left-wing issues, such as social and human rights, assistance to migrants, gender equality, environmental protection, or climate change.

Download it here(pdf):