V české společnosti existují lidé, kteří se identifikují levicově. Vedle této skupiny pak existuje část společnosti, která do určité míry smýšlí levicově, ale k levici se nehlásí. Agentura Median pro Nadaci Rosy Luxemburgové shrnuje výsledky výzkumu, který podrobně zkoumá chování a postoje obou těchto zajímavých skupin k levicovosti a progresivní sociální, ekonomické a ekologické agendě.
Země střední Evropy, podobně jako další regiony, se potýkají s celou řadou výzev – ať už jde o prekarizaci práce, chudobu, nerovnost a sociální vyloučení, korupci a klientelismus, podfinancované veřejné služby, nedostupnost bydlení či globální klimatickou změnu a zhoršování životního prostředí.
Na takové výzvy však tyto společnosti jen těžko hledají adekvátní odpověď – někdy se proto hovoří o krizi demokracie, vzestupu (pravicového) populismu, nárůstu nenávistných či xenofobních nálad, vlivu lobbistických a podnikatelských skupin na politiku apod. Je však možné usilovat i o progresivní levicovou odpověď, která spočívá ve spojování běžných lidí k prosazování jejich společných zájmů, společenském začleňování, zárukách důstojného života, solidaritě a rovnosti, principu udržitelnosti v ekonomice i ve využívání přírodních zdrojů a aktivní mírové politice.
Jaké jsou však postoje české společnosti k levicovosti a progresivní sociální, ekonomické a ekologické agendě? Jaké je voličské chování levicově orientovaných lidí? Jaké témata mohou lidi spojovat, a která je naopak rozdělují? Jaké společenské hrozby vnímají jako klíčové? Inspirují je levicové organizace a osobnosti?
O výzkumu
Na všechny výše uvedené otázky se snaží přinést odpovědi výzkum o deklarativní a postojové levici v ČR a v SR, který realizovala agentura Median, s.r.o. pro Nadaci Rosy Luxemburgové, zastoupení v ČR. Výzkum využívá v každé ze zemí dva datové zdroje – jednak kontinuální výzkum MML-TGI, jednak ad hoc výzkum realizovaný metodou CAWI.
Ústředním předpokladem výzkumu bylo, že v české společnosti existuje určitá část lidí, která se identifikuje levicově. Vedle této skupiny pak existuje skupina, která do určité míry smýšlí levicově, ale k levici se nehlásí.
Cílem výzkumu tedy bylo nejdříve identifikovat v obou společnostech cílové skupiny a popsat je nejen z hlediska sociodemografického a základní názorové orientace, ale i životního stylu a dalších charakteristik. V druhé fázi (samostatné dotazníkové šetření) pak již byly zkoumány specifické výzkumné otázky – chápaní pojmů užívaných v levicovém diskurzu, priority, širší souvislosti voličského chování, znalosti a sympatie k levicovým osobnostem a organizacím, postoje je k progresivním socioekonomickým a ekologickým opatřením, dále reakce na kampaňovou komunikaci (příklady levicové argumentace k vybraným tématům) a vztah k minulému a současnému politickému systému.
Deklarativní a postojová levice
Respondenti byli zařazeni do skupin podle stejných kritérií. Do deklarativní levice byli zařazeni ti, kdo se na pravolevé škále identifikovali jako levicoví („Nalevo od středu“, „Výrazně levicové zaměření“) nebo se identifikovali jako středoví a zároveň se přikláněli k sociálně-demokratickému či socialistickému (komunistickému) světonázoru. Postojová levice byla definována, tak, že se bude jednat o respondenty, kteří nepatří do skupiny deklarativní levice, a odpoví „levicově“ na 12 z 22 vybraných výroků k ekonomickým tématům, sociální politice, genderové problematice a ekologickým postojům. Členové odborů, i pokud nesplnili toto kritérium, byli rovněž zařazeni do skupiny postojové levice.
V České republice se do skupiny deklarativní levice zařadilo 32 % respondentů. Do postojové levice se zařadilo 27 % respondentů. Deklarativní levice má rovné zastoupení žen a mužů, postojová levice má mírnou převahu žen (59 % v ČR). Postojová levice má nižší věkový průměr. Zatímco skupina deklarativní levice je vzdělanostně blízká společenskému průměru, postojovou levici tvoří ve vyšší míře vzdělanější lidé – s vysokoškolským nebo maturitním vzděláním.
Co se týče příjmové úrovně, obě skupiny jsou příjmově rozrůzněné a tvoří je jak lidé vysokopříjmoví, tak nízkopříjmoví – avšak v deklarativní levici je vždy vyšší podíl nízkopříjmových a v postojové levici vyšší podíl vysokopříjmových.
Charakteristiky postojové levice jsou tyto : jedná se o lidi aktivní, s vyššími životními nároky a zájmem o společenské i mezinárodní dění, celkově se pozitivně dívají na polistopadový vývoj, EU i NATO, ale s aktuálním vývojem jsou méně spokojeni a vnímají i ohrožení demokracie. Spojuje je také příklon k progresivní sociální a ekologické politice.
Chápání pojmu „levice“
Respondenti v ad hoc části výzkumu objasňovali své chápání vybraných politických pojmů, mezi nimi i pojem „levice“, který je v tomto výzkumu klíčovým. V ČR byly obecně nejčastějšími odpověďmi ty týkající se sociální politiky a životní úrovně, odpovědi odkazující ke komunismu nebo komunistům (tedy zejména spíše negativně odkazující k minulému, předlistopadovému režimu) a zmiňování parlamentních deklarativně levicových stran (v ČR ČSSD a KSČM, na Slovensku SMER-SD).
Se sociální politikou, životní úrovní či politikou pro slabší, nižší třídu a obyčejné lidi si pojem „levice“ častěji asociují zástupci deklarativní levice. Naopak s komunismem a komunisty má častější asociaci postojová levice (což může být způsobeno tím, že tímto pojmem odkazují nejen k minulému režimu, ale nepřímo i k současné KSČM). K parlamentním levicovým politickým stranám odkazují obě skupiny přibližně ve stejné míře, přestože k nim, jak dále uvidíme, mají výrazně jiný vztah. U postojové levice jsou pak dále častější některé obecné nebo konkrétní negativní asociace – např. centrální plánovaní, omezování ekonomiky, byrokracie, paternalismus.
Rozdíl mezi skupinami lze tedy popsat tak, že deklarativní levice si tento pojmem více spojuje s jeho primárním politickým obsahem, a postojová levice se více orientuje na výklad pojmu spojený s problematickými aspekty státně socialistického režimu či politiky současných parlamentních levicových stran. To do velké míry odpovídá předpokladům a vysvětluje, proč má postojová levice bariéry přihlásit se k levici.
Tento poznatek však neznamená, že postojovou levici nelze s levicovou politikou oslovit – shoda je, jak uvidíme dále, možná na konkrétních tématech, a i přesto, že je negativní vnímání levice v této skupině častější, vždy je určitá část této skupiny, která si pojem asociuje i pozitivně, nebo ne zcela negativně (např. více než 1/5 postojové levice si levici spojuje se sociální politikou a životní úrovni).
Vnímání domácích a globálních priorit
V obou zemích je jako největší domácí problém vnímána korupce, klientelismus a neprůhledné vazby mezi politiky a podnikateli.
V ostatních prioritách se ale respondenti rozcházejí, či je jinak artikulují – na dalších příčkách je sucho, nedostupnost bydlení, příliš štědrý sociální systém, který umožňuje zneužívání, a nárůst administrativy a byrokracie. Deklarativní levice častěji intenzivněji vnímá čistě socio-ekonomická témata a postojová levice ta ostatní. Do popředí se dostala i témata, která lze do jisté míry označit jako umělá či ve veřejném diskurzu dezinterpretovaná (příliš štědrý sociální systém, administrativa a byrokracie).
Z globálních výzev a hrozeb se do popředí dostala migrace a epidemie (takto vysoké hodnocení pro epidemie je nutné vnímat v kontextu toho, že výzkum byl realizován v období pandemie nemoci Covid-19). Dále to byl terorismus, klimatická změna a hrozba válečného konfliktu. Zajímavé také je, že se na samém chvostu žebříčku ocitly položky spojené s globalizací (překotná podoba globalizace, zastavení procesu globalizace), což značí, že tato problematika je stále pro mnoho lidí velmi abstraktní.
Volební preference v posledních parlamentních volbách
Výzkum probíhal s odstupem více než dvou let od parlamentních voleb. Deklarativní levice volila zejména hnutí ANO, s velkým odstupem za ním pak ČSSD, Piráty a KSČM (Piráty však v menší míře, než postojová levice). Pro postojovou levici je typická roztříštěnost, ve vyšší míře volí pouze ANO a Piráty, dále pak ODS, TOP 09, KDU-ČSL a STAN (ČSSD a KSČM volili zástupci této skupiny pouze v minimální míře). SPD – Tomio Okamura je jedinou stranou, kterou volily obě skupiny ve stejné míře.
Levicové organizace a osobnosti
Otázky na znalost a sympatie k levicovým a progresivním organizacím a osobnostem ukazují na spíše nízkou znalost a kontakt se současnou mezinárodní levicovou scénou. Z různých levicových stran v Evropě je známější jen britská labouristická strana.
Z osobností jsou pak známé především ty historické, jako je Alexander Dubček nebo Milada Horáková. Ze zahraničních historických osobností je dobře známý hlavně Martin Luther King, dále pak např. Franklin D. Roosevelt či Francois Mitterand. Zajímavým zjištěním je, že ze současných zahraničních osobností je nejznámější švédská klimatická aktivistka Greta Thunberg, která však vychází jako nejméně sympatická osobnost.
Podpora pro progresivní opatření
Dotazník obsahoval celou plejádu otázek na míru podpory pro různá opatření z ekonomické, sociální a ekologické oblasti, tematické oblasti byly vždy uvozeny obecnou koncepční otázkou k danému tématu.
U sociálních a ekonomických otázek se potvrdil předpoklad, že silnější bude jejich podpora ze strany deklarativní levice – v řadě případů však podpora ze strany postojové levice dosahuje podobných, nebo jen mírně nižších hodnot, a to zejména u těch opatření, která mají vysokou podporu celkově. Příkladem takového opatření je např. zavedení principu „kde vytvářím zisk, tam daním“ proti daňovým rájům, z oblasti sociální politiky je to např. podpora hendikepovaných a pečujících, minimální garantovaný starobní důchod či sociální bydlení. Příkladem opatření, kde se naopak míra podpory více liší, jsou progresivní majetkové daně.
U ekologických, respektive klimatických, opatření je naopak o něco vyšší míra podpory ze strany postojové levice – ta např. častěji podporuje energetiku založenou na obnovitelných zdrojích, nicméně tuto koncepci podporuje i podstatný podíl deklarativní levice. V této skupině ale častěji než v postojové levici najdeme i zastánce jádra a fosilních zdrojů.
Závěrem
Výzkum ukázal, že v ČR existuje podstatná, nadpoloviční, část společnosti, kterou je možné oslovit skrze levicovou politiku a témata. Tato část populace, v tomto výzkumu analyticky pojmenovaná deklarativní a postojová levice, je zároveň vnitřně rozrůzněná, a to jak z hlediska sociodemografických znaků, tak z hlediska voličských preferencí, které zároveň odrážejí (minimálně) dva politické výklady části moderní historie i současného dění. Tento fakt skýtá největší riziko odrazení části voličů či podporovatelů.
Co však může spojovat lidi napříč skupinami, je shoda na tématech a opatřeních. Jak bylo zmíněno, ne na všem je shoda mezi skupinami a ne na všem je shoda v rámci skupin, nicméně reakce na příklady levicové argumentace k různým tématům (sekce výzkumu „Kampaňová komunikace“) dokazují, že na většinu argumentů reagují obě skupiny spíše nebo velmi podobně. Můžeme jako příklady témat, která jsou velmi dobře přijímána a zároveň se skupiny mezi sebou v hodnocení neliší, jmenovat ekonomické nespravedlnosti, klimatickou krizi (interpretovanou jako kapitalistickou krizi) či přístup ke zdravotní péči. Právě hledání spojujících narativů, argumentace, i politických opatření, za která se mohou postavit zástupci obou skupin, se jeví být nejvhodnější strategií.
Dosavadní interpretace dat z tohoto výzkumu se plně soustředila na základní osu – tedy cílové skupiny deklarativní a postojová levice a jejich vzájemné podobnosti a odlišnosti. Nicméně, i vzhledem k velikosti datového souboru, je možné v datech vyhledávat další souvislosti – zejm. rozdíly v postojích podle sociodemografických charakteristik, stranických preferencí nebo zkušenosti s vybranými socioekonomickými problémy. Další možností by bylo zkoumání souvislostí mezi jednotlivými tématy a postoji.